na Blog.cz

Je mi to fakt líto. Ale nezvládám to ..
Po tom, co se mi POVEDLO se sem vrátit, a POVEDLO se mi začít znovu, se mi dostalo děsný podpásovky. Něco, co jsem vůbec nečekala, a už vůbec jsem nečekala, že by mě to mohla takhle ranit. Nemůžu napsat o co jde. Někteří do tohoto zapletení by si to mohli přečíst, a rozhodně by nebylo v zájmu věci, aby NĚCO věděli ..
Takže znova začínám znova. Možná je to tak, že jsem si přes prázdniny, kdy jsem procházela změnou, něco ze svýho starýho života nechala. Lépe řečeno, nechala jsem toho dost v domění, že je to dobré. Asi nebylo, když mi teď osud dal hned několik ran, které mě mají probrat a hodit na jinou cestu.

Co tě nezabije, to tě posílí. Co tě nezastaví, to ti ukáže novou cestu.

Týden tušení. Dva dny objevování pravdy. Čtyři dny plné slz. Další týden uklidňování se, přemýšlení, a dospění ke konečnému závěru. Pár dní přemýlšení, jak to bude dál. Den konzultování a vymýšlení plánu. Dva dny provádění plánu a radování se. Den, kdy jsem dostala ten "polibek na rozloučenou" ... to byl dnešek. Dopoledne. Odpoledne - rána. Já vím, věděla jsem to, ale ... něco VĚDĚT a něco VIDĚT je setsakramentský rozdíl.
A to už jsem si myslela, že nejhorší je za mnou. Ono vlastně je, hojící se rány na ruce nechť jsou toho důkazem. Ale nechci, opravdu nechci skončit znovu na dně. A navíc musím lhát.

Celé je to asi takhle, vezmu-li to dle písniček:

Adele - Someone like you
Adele - Rollin in the deep
Pink - So what
Adele - Someone like you
A zítra to bude zase !So What! ... a pořád dokola .. a dokola ...a dokola ... až se z toho zblázním, až mě to opustí, až se vzpamatuju....

Pardon, tyhle výlevy nejsou zajímavé ani podstatné. Omlouvám se, že obtěžuju. Ale pomohlo mi to :-)

Jak se daří vám? :-)