1. díl - Můžu vás seznámit?

29. dubna 2010 v 10:43 | BarisQa |  FF-Jen přátelé(?)
Tak tady máte první díl mojí povídky Jen přátelé(?). Doufám že se vám to bude líbit. :)
 V c.č.




"Můžu tě seznámit s mojí kamarádkou Christen?"
,,Proč?"
,,Je to tvoje velká fanynka."
,,Aha….. jestli mě nesežere…..tak klidně."
,,Neboj…kdyžtak jí praštim jídelákem po hlavě."
.
.
.
S Michaelem se známe už nějaký ten pátek. Poprvé jsem se potkali v nahrávacím studiu. Zní to trošku jako z nějakého slaďáckého romantického filmu. Prostě tam jen přišel nahrát nějaký singl. A já jsme v tom studiu pracovala (a vlastně ještě pracuji) v administrativě, ale na takovém postu, že se většinou se slavnými osobnostmi, které k nám přijdou, seznámím. Už jsem se naučila jednat v klidu, a vlastně mi to nikdy nedělalo problém. Až do toho osudného dne, kdy k nám dorazil právě Michael. Vlastně, zapomněla jsem dodat, že jsem už asi od svých..no….to už si ani nepamatuju, jak dlouho jsem Michaelova fanynka.  A tak když přišel k nám do studia a šerif (šéf) nás představoval, málem to se mnou šlehlo. Snažila jsem se nedát na sobě nic zdát, no snad se mi to povedlo. To co si pamatuju je, že šerif přišel do mojí kanceláře se svým klasickým přiblblým úsměvem.
,,Chtěl bych ti někoho představit." ,,Jako vždycky…" pomyslela jsem si.
,,Tak kdo to je tentokrát?" řekla jsem s povzdechem. Šerif s tvářil jak tajemnej hrad v Karpatech. No, mohla jsem si všimnout, že se uculuje víc než jindy, protože jako každý z našich zaměstnanců věděl o mém šílenství. Beze slova otevřel dveře na chodbu.
Nejdřív jsem si myslela, že mám halucinace, ale asi po deseti vteřinách a: ,,Hello, I am Michael Jackson." jsem byla schopná aspoň omdlít. V tom mi naštěstí zabránil můj psací stůl.
,,Já jsme….jsme…J..Jane. Jane Paggetová. Těší mě." vykouzlila jsem co nejmíň přiblblý úsměv (ale myslím, že se mi to nepodařilo), a podala mu ruku. Podívali jsme se sobě navzájem do očí a mě se zase zatočila hlava. Chvíli jsme tam stáli (a mám pocit, že jsme zčervenala jak rajče), až pak mě napadlo, že se držíme za ruce nějak moc dlouho, a tak jsme tu jeho ruku rychle pustila a tak trochu (trochu víc :)) rozpačitě couvla a zadívala se do země. Mrkla jsem ještě na šerifa. Ten už se neuculoval, spíš vypadal, že za chvilku dostane hysterický záchvat smíchu.
,,No, Michaele, tak raděj půjdem." prohlásil, a bylo vidět, že mu dát strašnou prácí, aby se nesesypal smíchy. Zůstala jsme stát ve svojí kanceláři jak solnej sloup. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wina Wina | 29. dubna 2010 v 11:08 | Reagovat

Nádherná povídka :-), já chci další díl :-)

2 Terysekk♥♥Tvé Milující Sb♥♥ Terysekk♥♥Tvé Milující Sb♥♥ | Web | 29. dubna 2010 v 16:29 | Reagovat

No zajímavý začátek... Tak uvidíme jak to bude pokračovat :-D

3 Soso "Your love SB" Soso "Your love SB" | Web | 29. dubna 2010 v 18:28 | Reagovat

krásny začátek len tak dál :-)

4 Soso "Your love SB" Soso "Your love SB" | Web | 29. dubna 2010 v 18:29 | Reagovat

a ješte na blogu mám článek tak si ho prosím koukni a napíš komentík :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama